Brian Crossett
Jaká je vůbec nejčastější otázka, kterou baptista položí tzv. paedobaptistům (těm, kteří věří, že děti věřících lidí by měly být pokřtěny)?
Pravděpodobně tato: „Ukážete mně místo v Novém zákoně, kde je pokřtěno dítě?“ Odpověď zní: 1. Korintským 10:1-2: „Chtěl bych vám připomenout, bratří, že naši praotcové byli všichni pod oblakovým sloupem, všichni prošli mořem, všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem.“
Ale baptista odpoví, že děti v této pasáži zmíněny nejsou. Připouštím, že v těchto slovech děti nejsou zmíněny. Bylo by však hloupé myslet si, že synové Izraele, který čítal okolo 600.000 mužů (Nu 1:46), „od dvacetiletých výše, každý, kdo je v Izraeli schopen vycházet do boje. (Nu 1:3), neměli žádné nemluvně.
Baptisté potom řeknou: „Ale křest není jevem Starého zákona; křest se vyskytuje pouze v Novém zákoně.“ Naší odpovědí je, že Nový zákon onu událost nazývá křtem, ačkoliv se to odehrává ve Starém zákoně.
Jejich odpověď je, že křest Izraele ve Starém zákoně je pouze obrazem křtu v Novém zákoně. Naší námitkou je: „Dobře, byly tam děti – v tom obrazu?“
Ale oni řeknou, že děti Izraele si nebyly vědomy svého křtu v Rudém moři. Odpovídáme: „Ano, žádné děti si nejsou vědomy svého křtu – dokonce ani děti v církvi.“
V tomto bodě může baptista změnit směr. „Křest je vysluhován pouze ponořením,“ řekne. Odpovídáme: „Ale pokud by děti Izraele byly ponořeny, zahynuly by s faraonem a s jeho armádou. Farao a jeho armáda byli ponořeni, ale nebyli pokřtěni; děti Izraele byly pokřtěny, ale nebyly ponořeny. Jejich křest vlastně závisel na tom, že nebyly ponořeny. Proto: Křest a ponoření jsou dvě rozdílné věci.“
Stejný argument používáme vzhledem k Noemu a jeho rodině při potopě (1Pt 3:20-21). Pokud ponoření má smysl, pak jeho smyslem není zobrazit spasení, ale zatracení. To je dokázáno ponořením odsouzené armády faraona, odsouzením zlého světa potopou a konečným odsouzením zavržených jejích ponořením do ohnivého jezera.
