Angus Stewart
(kapitoly 1-8)
Za koho zemřel na kříži Ježíš Kristus, ten vtělený boží Syn? Tato základní otázka musí být položena a zodpovězena především v těchto dnech. Vždyť mnozí věří, že prolil svou krev za úplně každého, nikoho nevyjímaje. Tento názor –univerzální (obecné) vykoupení – se káže z mnoha kazatelen a má širokou podporu, jako by to byla sama pravda evangelia. Ale tuto pozici musíme promýšlet velmi pečlivě. Je to skutečně pravda, že Kristus dal svůj život, aby zachránil všechny bez výjimky?
Tato krátká brožurka předkládá 19 jednoduchých argumentů proti tomuto populárnímu bludu. Za prvé ukazuje, že názor, že Syn Boží zemřel za úplně všechny lidi, je hloupý a dokonce si protiřečí. Argumenty 1 až 8 jsou nadepsány slovy: Zemřel Kristus skutečně za …?Argument 9 naopak vyjmenovává biblická jména daná těm, za které Spasitel prolil svou krev. Za druhé: Univerzální oběť je vyloučena úvahami o boží Trojici, starozákonními oběťmi a pravdou, že Kristus skutečně vykupuje a zachraňuje (argumenty 10-13). Za třetí budeme rozebírat pět velmi známých a příhodných biblických kapitol. Tyto kapitoly dokazují (rozsahem) omezené vykoupení: Že Ježíš položil svůj život pouze za (boží) vyvolené (argumenty 14-18), což je učení reformovaných vyznání na podkladě Božího slova (argument 19). Čtenáře chceme pobídnout, aby četli a studovali ty texty z Písma, které jsou zde citovány. To je zvlášť důležité při argumentech 14-18.
1. Zemřel Kristus skutečně za ty, kteří již byli v pekle?
Jak mohl trojjediný Bůh, který je obdařen nekonečnou moudrostí a rozumem, poslat svého milovaného Syna, aby vysvobodil z hříchu a pekla ty, kteří již byli v pekle, tedy v místě muk, z kterého ti zatracení nemohou nalézt cestu ven(L 16:26; Mk 9:43-48; Zj 14:10-11)?
2. Zemřel Kristus skutečně za ty, kteří již spáchali neodpustitelný hřích?
V rámci svého veřejného působení Ježíš mluvil o neodpustitelném hříchu:„A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka, bude jemu odpuštěno, ale kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani na tomto světě, ani na budoucím.“ (Mt 12:32) Ježíš zde nemluvil pouze abstraktně. Někteří z těch, kteří mu naslouchali, toho dne spáchali tento hřích (v. 22-37). Pán proto věděl, že některým lidem – včetně těch farizeů před ním (v. 24) – nemohlo být odpuštěno. Jaký by potom mělo smysl, že by Spasitel zemřel kvůli vykoupení a odpuštění těch hříchů (Ef 1:7), o kterých dopředu věděl, že nebudou odpuštěny?
3. Zemřel Kristus skutečně za ty, kteří nikdy neslyšeli evangelium?
Bůh poslal své slovo pouze jednomu lidu, Izraelcům, v průběhu starozákonní doby. „Tak žádnému z pronárodů neučinil…“ (Ž 147:19-20; Sk 14:16) Hospodin nadto neposlal evangelium všem lidem ani v novozákonní době (Mt 24:14; Sk 16:6-8). Proč by tedy Bůh posílal svého Syna, aby zemřel za ty, kteří nikdy neuslyší evangelium, a proto nikdy nemohou být spaseni? (Ř 10:14.17)
4. Zemřel Kristus skutečně za Jidáše, syna zatracení?
Bible učí, že Jidáš byl „syn zatracení“ (J 17:12). To znamená, že Jidáš byl muž cele charakterizován zničením, pádem a věčnou záhubou. Zemřel Pán skutečně za Jidáše, když věděl, že již Starý zákon prorokoval, že Jidáš ho zradí (Ž 41:9; 109:6-19), a že odejde „na místo své“, tedy do pekla (Sk 1:25 KB; J 17:12)?
5. Zemřel Kristus skutečně za Ezaua, kterého Bůh nenáviděl?
Písmo tvrdí, že Bůh nenáviděl Ezaua (Ř 9:13), ale opakovaně mluví o tom, že Spasitelova oběť je výsledkem Boží lásky (J 3:16; Ř 5:8; 1J 4:10). Jak by potom mohl Bůh poslat svého Syna ve své nekonečné, věčné a bezmezné lásce (Ef 3:18-19), aby zemřel za Ezaua, kterého Bůh nenáviděl?
6. Zemřel Kristus skutečně za falešnou církev – nevěstku?
Oběť našeho Pána je motivována jeho láskou k těm, za které zemřel (J 15:13; Ga 2:20; Ef 5:25). Pokud tedy položil svůj života za úplně každého, potom tedy miloval a zamřel také za falešnou církev, za nevěstku a zástupy těch, které s ní smilní při jejím padlém uctívání (Zj 17:1-2.15)! Ale Ef 5:25 učí, že Syn boží si „zamiloval církev a sám se za ni obětoval“. Není zde žádná zmínka o lásce Krista a smrti Krista za falešnou církev, která není ta pravá, vyvolená církev, jež je posvěcena Božím očišťujícím Slovem (v. 26) a připravená (bezúhonná) na poslední den (v. 27). Jestliže si Pán Ježíš zamiloval každého a zemřel za každého bez výjimky (což nutně zahrnuje i falešnou církev), potom si jistě zamiloval církev (i falešnou církev) a sám se obětoval za ni (i za falešnou církev). Potom by Písmo nařizovalo manželům: „Milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev (a falešnou církev)“ (v. 25). Tak by manželé měli milovat své ženy, stejně jako Kristus miluje svou nevěstu i nevěstku, falešnou církev. Ale Písmo učí, že náš Spasitel má jen jednu nevěstu: Církev všech věků (Zj 21:2). On si zamiloval jen ji a dal sebe sama jen za ni. Toto – a ne teorie, že Spasitel miloval a zemřel za každého – je pravda kříže; a biblický model pro křesťanské manžele, kteří nemají milovat nevěstky a obětovat sebe za ně.
7. Zemřel Kristus skutečně za Antikrista a jeho následovníky?
Jestliže Pán Ježíš zemřel za všechny lidi, potom z toho vyplývá, že byl ukřižován, aby zachránil Antikrista, „člověk hříchu“ (2Te 2:3 KB), který se „povýší nade všecko, co má jméno Boží’ nebo čemu se vzdává božská pocta.“ (v. 4) V tomto člověku vrcholí „tajemství nepravosti“ (v. 7). Tento člověk pracuje s „všelikým podvodem nepravosti“ (v. 10). Jeho příchod „jest podle mocného díla satanova, se vší mocí a divy i zázraky lživými“ (v. 9). Je možné, že Otec dal Krista, aby zemřel za Antikrista? Šel skutečně ten, který je Bůh i člověk, cestou kříže za ďáblova člověka, „člověka hříchu“ a „syna zatracení“ (v. 3), za toho, který je plně charakterizován nepravostí a věčným zničením? Skutečně poslal věčný, vševědoucí Bůh svého Syna, aby se sebou usmířil bezbožníka, kterého určil k tomu, aby byl zničen „duchem(Kristových) úst“ a „zjevením jasné přítomnosti své“ (v. 8)? 2Te 2 také mluví o Antikristových následovnících. Oni odmítají pravdu a „syn zatracení“ je svádí; proto jsou obě strany vinny (v. 10). Ale my také čteme: „A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili lži, a aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.“ (v. 11-12) Jestliže je Bůh miloval a dal svého Syna, aby za ně zemřel, a chtěl je usmířit se sebou samým, proč jim potom poslal „mocné dílo podvodů“, aby uvěřili lži, aby pak byli všichni odsouzeni (v. 11-12)?
Podobně „smrt Krista za úplně každého“ prezentuje Beránka božího, který obětuje sebe za šelmu a za falešného proroka, o kterých je řečeno: „I uvrženi jsou oba za živa do jezera ohnivého, hořícího sirou.“ (Zj 19:20) Nadto čteme: „I ten, kdož není nalezen v knihách života, uvržen jest do jezera ohnivého.“ (Zj 20:15) Jestliže Syn Boží za ně zemřel, jeho oběť je nijak nezachránila od věčného trestu.
8. Zemřel Kristus skutečně za jiné zavržené jedince a skupiny?
Jestliže Pán zemřel absolutně za všechny, musel zemřít za Kaina – stejně jako za Ábela; za Nimroda – stejně jako za Noema; za Jezábel – stejně jako za Elijáše. To platí i pro národy. Kristus musel vykoupit nejen Izrael, ale také Amálekovce, proti kterým se Bůh zapřisáhl, že s nimi bude bojovat do posledního pokolení. (Ex 17:14-16); Emorejce, včetně Síchona, jehož srdce Hospodin učinil neoblomným, aby ho mohl zničit (Dt 2:30); Kenaance, které Bůh zatvrdil, aby bojovali s Izraelem a byli pobiti (Joz 11:20); Pelištejce, včetně Goliáše; stejně i homosexuální Sodomity, na které Nejvyšší seslal déšť ohně a síry (Gn 19:24); a Edómce, které nenáviděl a ničil (Mal 1:2-5).
Vtělený Syn musel sebe sama přinést jako oběť za faraona, kterého Hospodin vyzdvihl, aby na něm ukázal svou moc, když ho utopil (Ex 9:16; Ř 9:17). A za Egypťany, které zničil v Rudém moři (Ex 14:26-28), přestože je krev beránka natřená na veřejích (Izraelců) nijak nechránila. (Ex 12).
