Rev. Angus Stewart
(1)
A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. (Mt 16:19 BKR) Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. (Mt 18:18 BKR) Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou. (J 20:23 BKR)
Prosíte mě, abych vysvětlil tyto texty ve spojitosti s „klíči od království nebeského”. V Mt 16:19 se mluví o klíčích království a o svázání a rozvázání hříchů. V Mt 18:18 se mluví o svázání a rozvázání hříchů. V J 20:23 se mluví o odpuštění a zadržení hříchů. Na tom vidíme, že skrze klíče (Mt 16:19) jsou hříchy svázány a rozvázány (Mt 16:19; 18:18), to znamená odpuštěny a zadrženy (J 20:23). Římsko-katolická církev, luterské i reformované církve – všechny se shodují, že tyto tři texty mluví o tomtéž.
Ježíš, který vlastní klíče od království nebeského (Mt 16:19; Zj 3:7), dává tyto klíče Petrovi (Mt 16:19) a dalším učedníkům (J 20:23), jakožto apoštolům církve. A také církvi (Mt 16:18), aby tyto klíče užívala skrze své učitele a starší (Mt 18:18; Ef 4:11; 1Tm 3:1-7; 5:17).
Tyto klíče představují církevní kázeň (Mt 18:18) a kázání evangelia (Mt 16:19; J 20:23). Skrze tyto prostředky jsou hříchy zadrženy a neodpuštěny tomu, kdo se nekaje, anebo rozvázány a odpuštěny tomu, kdo činí pokání. Jinak řečeno: Skrze věrné kázání Božího slova a biblickou církevní kázeň je království nebeské otevřeno věřícím a zavřeno před nevěřícími. Duch svatý užívá věrné kázání a kázeň k tomu, aby zapečetil ve svědomí věřícího, že je zahrnut do království Božího. Stejně tak díky správnému užívání oněch klíčů slyší nevěřící, že je brána Božího města před nimi uzavřena.
Jakou roli v tom má církev? Žádný člověk, dokonce ani shromáždění svatých v ustanoveném sboru, nemůže odpustit hříchy. Jen Bůh sám může odpustit hříchy (L 5:21). Církev odpouští hříchy deklarativně, když vyhlašuje základ pro odpuštění hříchů (smrt Krista za všechny nevěrnosti svého lidu) a cestu k přijetí odpuštění hříchů (jen víra v Krista) azaslibuje odpuštění hříchů všem věřícím a jejich (vyvoleným) dětem (Sk 2:38-39; 16:31). V kázání pravé církve (skrze své ordinované kazatele) prohlašují toto: Že všem, kteří důvěřují Kristu, že jedině on je dokonale spasil, je odpuštěno (to je rozvázání a odpuštění jejich hříchů). A že všem, kteří nevěří, není odpuštěno (to je zadržení a neodpuštění jejich hříchů). Členové církve, kteří upadli do hříchu (v učení nebo v životě, nebo v obou těchto věcech) a nekají se, po mnohých bratrských napomenutích skrze starší jsou církví exkomunikováni (tedy svázání a zadržení hříchů). Ale budou-li se v budoucnu kát a ukážou pravou proměnu, budou znovu přijati jako údy Kristovy církve (tedy rozvázání a odpuštění hříchů).
(2)
A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. (Mt 16:19 BKR) Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. (Mt 18:18 BKR) Kterýmžkoli odpustili byste hříchy, odpouštějíť se jim; a kterýmžkoli zadrželi byste je, zadržániť jsou. (J 20:23 BKR)
Naposledy jsme viděli, že Kristus dává své církvi dva klíče: kázání a kázeň. Těmito klíči církev deklarativně svazuje hříchy nad nevěřícími a rozvazuje hříchy věřících. Tato oficiální deklarativní práce církve (moc klíčů) se samozřejmě provádí správně jen v pravých církvích. Jedině je-li kázání a kázeň v souladu s Božím slovem, církev svazuje a rozvazuje hřích v nebesích (Mt 16:19; 18:18). Ježíš Kristus, jakožto spravedlivý Pán, neuznává nespravedlivou kázeň padlých církví. Ani nežehná jejich falešnému evangeliu, když se jím snaží rozvázat hříchy. Vždyť odpuštění se děje jedině skrze víru v Krista jediného – a ne skrze skutky zákona (Ga 1:6-9; 2:21; 3:10; 5:4). Ježíš ani nepromíjí hříchy zatvrzelce skrze slovo kněze při zpovědi – na základě několika Otčenášů a Zdrávasů. Po čas své pozemské služby Kristus odsoudil zákoníky a farizeje pro jejich zneužívání klíčů království nebeského (Mt 23:13). Když židé exkomunikovali člověka, který se narodil slepý (J 9:22.34), Ježíš k němu hned přistoupil (J 9:35-38) a vzal ho na zelené pastviny – jakožto jednu ze svých vyvolených ovcí (J 10:3-5.9-11). Podobně i kázeň padlé církve římské je bezzubá (neúčinná). Luther tomu rozuměl a tak vhodil papežskou bulu, která jej exkomunikovala, do ohně. Kristus se ujímá svého lidu, který je vyhnán falešnými církvemi.
Jsou tyto klíče správně užívány ve tvé církvi? Je u vás kázáno spasení jedině díky milosti Boží – a ne spása dosažená částečně svobodnou vůlí člověka? Vyučuje se u vás „celá rada Boží“ (Sk 20:27)? Vykonává se kázeň podle Slova k slávě Boží, svatosti církve a spáse hříšníka? Klíče království jsou tak důležité proto, že jedině skrze tyto prostředky se království nebeské otevírá, nebo zavírá. Navíc tyto dva klíče jsou prvním a třetím znakem (nebo rozpoznávacím znakem) pravé církve (Belgická konfese 29). Nic horšího než tyto klíče církev ztratit nemůže. Vždyť církev, která ztratila tyto klíče, ztratila svůj svícen (Zj 2:5) a stala se synagogou Satanovou (Zj 2:9; 3:9).
Pokud chcete vědět více o těchto klíčích, přečtěte si Hiedelberský katechismus (Otázka a odpověď 83-85). Nebo také brožurky: Prof. Hoeksema: „The Marks of the True Church“ a Prof. Cammenga: „Zeal for the God´s House: Motivation for Christian Discipline“.
